Kladivo na M5
Napsal: 06 bře 2009 10:48
Je 6.3. 1992 a já sjíždím z výrobní linky jako BMW 535i. Mám klimu, nějakou tu elektriku, kožený sedačky a manuální převodovku. Než opustím halu, tak mě ještě narychlo otestují a pak šup ven na dvůr. Vyváží mě jeden maník na parkoviště, jehož konec je v nedohlednu, všude stojí moji bráchové. Smiřuji se s faktem, že si tu pár dní taky postojím, ale jaké je moje překvapení, když jdu hned na kamion. Jsem rád, že se hned dostanu k dealerovi, při troše štěstí budu vystaven na showroomu. Přijíždíme do města Buchloe, ale místo k showroomu zajíždí kamion k nějakým modro-zeleným halám. Asi mě chce někdo odtud, pomyslím si. Následující den si pro mě přišel nějakej Fritz a veze na dílnu, kde jsou boxy s nářadím, zvedáky, regály s díly a spousty dalšího. „Další kontrola, že by?“ Čeká zde několik maníků ve stejnokrojích, otevírají všechny moje dveře, kapoty s tím, že berou do ruky klíče, goly, šroubováky. Než jsem se nadál, měl jsem odmontovanou kapotu a pokračuje se předním čelem, nárazníkem, uvnitř to není o nic radostnější – sedačky, tapec, palubka… „Sakra chlapi, já jsem funglovka, jste slepí nebo co!!“ Pak mě zvednou do výšky, aby na mě mohli i ze spod. Cítím studené nářadí na motoru a převodovce. Poslední co si pamatuji, bylo odpojení baterky a řídící jednotky. ÁMEN. „Sakra, kde to jsem a co tu dělám?“ Cítím se velice zvláštně, jako by mi někdo vyměnil mozek. „No jo, tohle je Motronic 1.2 od Bosche.“ Kolem mě poskakuje jeden z těch chlapíků a polepuje mi boky zlatými proužky. Všímám si, že mi pod předním nárazníkem přibyl solidní spoiler a na víku kufru pěkný křidílko. „Jsem zmatenej, jak dlouho jsem byl mimo?“ Interiér už mam opět kompletní, ale dost jsem si polepšil. Vpředu jsou pěkný anatomický sitzny od Recara v elektrice, je tu dřevo, jiná řadička, tapecy, koberečky. Kůži a látku mam zdobenou modro-zeleným vzorkem. V kapličce přístrojů je jinak ocejchovaný tacho, končí číslem 320 kmh. Pod budíky je nově digitální panel s ukazateli tlaku turbodmychadel, tlakem a teplotou oleje a teplotou oleje v diferenciálu. Jak mě spustili z heveru a já se opět dotkl koly země, hned jsem měl jistější pocit. Tak zaprvé, místo těch užovek mam sedmnácky Michelin MXX2 235/45 vpředu, 265/40 vzdadu, libový kolečka skrývající brzdy Lucas-Girling s 333mm a 300mm kotouči, abych nezapomněl tlumiče od Bilsteinu a Sachsu. Konečně cítím klíč v zapalování a můžu vesele naskočit. Dobře mě poslouchejte, to co slyšíte má na svědomí výfukový systém z nerezu. Ten chlapík z dílny tam lupnul jedničku a pomalu vyjíždíme z brány ven. I tady je něco jinak – mám úplně novou převodovku, 5st. Getrag, silnou spojku Sachs a samosvorný dif (25%) s převodem 3.15, navíc doplněn o chladič oleje. Teď se couráme, abych se zahřál, ale jak se dostaneme na dálnici, tak se ukáže co ve mně je. Vzhledem k faktu, že nejsem žádný drobeček (1695 kg živé váhy) tak oněch 520Nm mě ve 4000 otáčkách solidně nakoplo. Aby jste mi rozuměli, moje m30 srdíčko podstoupilo náročnou operaci. Písty Mahle, jiné ojnice, klika, vačky, úpravy na hlavě, výfukové ventily plněné sodíkem, kompresní poměr na 7,2:1, jen objem 3430ccm zůstal stejný. Tohle všechno kvůli těm dvou vodou chlazeným šnekům T25 od Garrettu, který mě ládujou studeným vzduchem přes intercooler velký jako školní tabule. Výsledkem je 360PS/6000 ot/min. Kilo dělám za 5,2 sec (někde uvedeno 5,6 sec) a končim ve 290 km/h. Tady na mě nějaký Porsche nebo Ferrari nebude dělat ramena !!! Řidič má k dispozici potenciometr, hned u řadící páky, kterým ovládá boost v rozmezí 0,4 (0,6??) – 0,8 bar. Krotí mě již zmíněné brzdy s ABS a systém ASC. Na závěr by slušelo představit se – nyní se jmenuji ALPINA B10 BiTURBO. [výroba 507 kusů probíhala v letech 1989-1994]
T-O-M
T-O-M
foto máš?