A ani tehdy to né každý výrobce svedl. Nyní už tušíte kam míří tento osmý díl. Do třicátých let k BMW 328. Nacistický režim podporoval domácí strojírenství a to nikoliv jen vojenský sektor, a sport samozřejmě také. Pánům v BMW nic nestálo v cestě postavit vyjímečný automobil a 328ka jím opravdu byla. Její technická vyspělost ohromila veřejnost v roce 1936 stejně jako 850i na přelomu 80. a 90. let. Nadčasové bylo trubkové šasi a hliníkový trup nesoucí každý blatník zvlášť. Karoserie dvoumístného vozu evokovala na první pohled dynamiku. Přes dlouhou kapotu zajištěnou dvěma koženými řemeny se dostáváme k čelnímu dvoudílnému oknu, přičemž každá jeho část, jak před řidičem, tak před spolujezdcem, se dala individuelně nastavit, případně zcela sklopit. Dveře se otevíraly do protisměru jak kázaly tehdejší mravy. V zadní kapotě (úmyslně říkám „v“ místo „na“) se nacházelo náhradní kolo, pod ním vykukovalo hrdlo nádrže. Kola nebyla drátěná, nýbrž plechová, uchycená centrální maticí. Vpředu bylo nezávislé zavěšení s příčnými trojúhelníkovými rameny, vzadu tuhá náprava. Na obou nápravách byly hydraulicky ovládané bubnové brzdy. Dostáváme se k pohonu a koho přepadl stín pochybnosti, může nyní v klidu vydechnout. Dvoulitrový podélně uložený řadový šestiválec krmený třemi dvojitými karburátory posílal koňskou sílu přes 4. st. manuální převodovku na zadní kola. A u motoru bych se pozastavil. Konstruktér Fritz Fiedler navrhl půlkruhové spalovací (hemisferické) komory. Motor byl samožřejmě jednovačkový, zdvihací tyčky ovládaly sací ventily, zatímco vodorovné tyčky nad nimi otevíraly ty výfukové. Jestli tomu dobře rozumím, tak toto řešení jak ho Fiedler zkonstruoval, přinášelo podobné výhody, rozuměj výkon, jako dvouvačkový rozvod DOHC (o půl století později, srovnávat to ale nelze). Výkon civilní verze byl 80 PS, závodní měly mnohem více. Byť byla kariéra 328mičky krátka (1936-1940), dovedla řadu jezdců ke zlatým věncům. Vozy se zúčastňovaly různých soutěží v různých karosářských variantách – i coupé! Jmenujme ty nejznámější – 1939 Le Mans – páté, sedmé a devátém místo celkově, vítěz RAC Rally v témže roce a vítězství Mille Miglia 1940, kde BMW přišlo s novou karoserií roadsteru. Dokonalost tohoto stroje a prohra Německa ve 2. sv. válce učinily z 328mičky kořist. Jak pro jednotlivce (komunističtí papaláši z východních bloku se o ni praly) tak pro ostatní výrobce. Jedno závodní auto z M.Miglie bylo po válce převezeno do Anglie jako součást vypořádání válečných reparací. Zde se ať už více či méně okopírovaná 328ka objevovala pod názvy Frazer Nash a u výrobců jako Bristol a AC. U východoněmecké komunistické EMW (eisenach motoren werke) žili z nápadů BMW ještě další 40 let……..
Mille Miglia
