Tohle prosim vytesat do kamene a kazdej vecer by si to mel cist clovek jako libor, migel a ostatni zakazovaci..
onetwothree píše:Ač sem chodím často se pobavit, tak tady moc nepíšu, ale tohle vlákno mi nedá. Když vidím ty přikazovače, kteří pořád dokola opakují svoje pseudoargumenty, tak si říkám, že pokud aspoň jednoho přesvědčím nějakou smysluplnou argumentací, tak to bude stát za to. Pokusím se tady napsat nějak bez vášně, jak se věc má.
Uvědomme si, o co se vlastně jedná v rámci aktu "jít do restaurace". Jedná se o uzavření smlouvy, která má schéma takové, že provozovatel restaurace má jakousi trvalou nabídku a já tím, že tam jdu využít jeho služeb, tuto nabídku přijímám a "uzavírám s ním smlouvu". Jedná se o dobrovolný akt z jeho i mojí strany, dobrovolnou dohodu dvou svobodných lidí. Nejedná se o žádné naplnění "práva na to jít do restaurace", žádné takové právo žádný člověk nemá. Já prostě přijmu smlouvu, ve které mi někdo nabízí posedět v jeho soukromé nemovitosti a objednat si něco z uvedeného jídelního lístku za takových a takových podmínek, jako např. že se tam kouří. Nikdo mě nenutí tu smlouvu uzavírat.
Státu opravdu není mnoho do toho, jaké dobrovolné dohody spolu dva svobodní, dospělí a odpovědní lidé uzavírají. Samozřejmě, abych předešel nepochopení, mám na mysli pouze dohody (smlouvy) zahrnující tyto osoby, nikoliv "tak sme se spolu dohodli že vykradem banku". Ale, z primárního filizofického pohledu, co je státu do toho, když já se s někým dobrovolně dohodnu, že mě má zabít? Nepropaguji tu anarchii, aby nedošlo k omylu. Jisté jevy je jistě pořád vhodné eliminovat, třeba proto, že následně skutečně dokázat, že šlo o dobrovolný akt není možné. Ale jen jako ilustrace toho, od čeho tu stát v principu opravdu není to poslouží. Vizte například omezení prodeje cigaret a alkoholu, myslím, že nikdo tu nestojí o zrušení této hranice.
A teď k tomu, od čeho tu stát je. Stát tu je v takovýchto situacích, jako zmíněný vztah "dobrovolně nabízí restaurační služby - dobrovovlně přijímá jeho nabídku" jen a pouze od toho, aby dohlédl na dodržení smluvních podmínek. Ne od toho, aby říkal provozovateli jaké ty smluvní podmínky mají být - komu má tu službu nabízet (cikáni, matky s brečícími miminy), jakou službu má nabízet (kuřácké prostřední, alko/nealko nápoje, vegetariánská jídla...) ani za jakou cenu má službu nabízet. Je tu od toho, aby řešil, že provozovatel nedodrží nabídku - v nekuřácké restauraci se kouří, jídlo neodpovídá jídelnímu lístku, nevyhovuje hygienickým normám... Je tu od toho, aby řešil zákazníky, kteří nezaplatí za využité služby.
Snad je teď trochu jasnější, že v případě toho zákona vůbec nejde o to, že by upřel nějaké právo kuřákům a přidal nějaké právo nekuřákům. Ten zákon jen a pouze upírá právo provozovatelům restaurací na to, jaké služby smějí nabízet. A ač tohle socialisté nikdy nepochopí, tak žádný zákon nikdy nedokáže vygenerovat peníze. Takže tam, kde poptávka po nekuřáckých restauracích není, tam prostě nebudou, ikdyby se všichni socani světa na hlavu stavěli.
Závěrem bych rád dodal, že jsem nekuřák a jako nekuřák bych si nepřál nic jiného, než aby me nikdo neobtěžoval kouřem na veřejných prostranstvých, třeba na zastávkách. Jako nekuřák bych si nemohl přát nic víc, než aby se kuřáci co nejvíce koncentrovali v uzavřených budovách, které jsou označené jako kuřácké. A kdyby někoho napadlo tam vlítnout a vyhnat je ven, aby šli kouřit na ulici nebo někomu pod okno, tak si řeknu, že je padlej na hlavu...
Editovány pouze překlepy.