Tunerský víkend 9.-10.4.2005
Sobota
Takže začalo to nenápadně. Zkusil jsem zavolat Lamě s hrbem, jestli náhodou nemá v autě volno, když už jede pro podvozek do Brna, tak že bych se taky rád podíval na Renocar Jaro 2005. Už tehdy jsem věděl, že jízda s ním nebude žádná legrace, jelikož Corsa se mi zdá jako děsně malej vůz pro Eiffelovy dlouhý haksny
Velbloud tedy řekl, že mě vezme, protože v autě je místo. A bere Evu – to je naše Evička z fora. Zajásal jsem tedy podruhý, protože se ráno nebudu muset tlačit do Prahy a jenom přejedu z průhonic do říčan k Evičce. Ráno jsem měl dorazit před půl sedmou. Ani dospat nešlo a tak jsem u ní byl už ve tři čtvrtě na šest. Ta chudák koukala
Pustil jsem se do konzumování výborné snídaně a mezitím kolem nás projela třistašestka v plný palbě biturbo třílitr
(vysvětlení bude později).Nevěnoval jsem mu patřičnou pozornost, protože potenciál slušně maskoval za turbochrocht od Pažouta.
Zvonek, rychlé doházení jídla do sebe a zběžná prohlídka Tuning-Magazinu (reklama pro tebe Roberte
) a už jsme se cpali do toho Šedivého věci jménem francouzský auto.První překvapení – není tam ani tolik místa jako v Corse – seděl jsem vzadu. No nic, zhruba u benešova jsem nalezl polohu, kterou jsem udržoval až do konce dvousetkilometrové cesty. Bundy a tašky na jednu stranu a já na ně v pololehu a polosedu dopadl. Cesta probíhala standardně. Spousta kamionů, miliony litrů vody padající z oblohy a zábava se zatím moc nerozjela, protože se řidič Bloud teprve probíral a tak jsme ho nechali za volantem hezky podřimovat. Kousek před Velkým Meziříčím náš vůz potkal asi tři tunery, kteří se báli o své spoilery a jeli asi 120 – bawo, golf a jeden velmi povedený passat druhé generace – ten byl tak povedený, až nám spadla čelist co všechno se dá nacpat na auto a ono ještě jede. savle
Sjeli jsme na správné odbočce a dorazili na parkoviště. Tam si nafotili pár aut a šli do areálu okruhu.
Potkali jsme spoustu známých a já ještě asi 10x víc neznámých
Dokonce přestalo pršet a tak se to celkem dalo vydržet. Od Evy a Blouda jsem se trhl a šel se projít s kamerou. Až tolik věcí za točení nestálo a tak po hodině bloumání, jsem našel pěknou zatáčku na okruhu – hned ta za cílovou rovinkou, kde to celkem dost lidí neustálo. Mám celkem dost záběrů na to, že jsem tam byl asi jenom půl hodiny.
Za celou dobu mojí přítomnosti se postarala o největší show červená audina (asi A4). Ta každým kolem zrychlovala víc a víc a to poslední jela už na hranici a najednou tu hranici překročila. Ale zrovna ve chvíli, kdy za ní mastil Robert s EVOem a tak to chvilku vypadalo na kolizi, když na sebe kluci koukali najednou v tváří v tvář. Nakonec tam ještě zadriftoval a řval něco jako že to je pro nás(pro toho kdo se právě ztratil, tak to řval ten s tou A4). Prostě show musí být, i kdyby Robert trsátka měl sbírat
Čas oběda, našel jsem kamarády z Prahy a prohodil s nima pár slov. Potom jsem znovunalezl i Evičku a blouda, kteří kupovali samolepku na čelní sklo a společně jsme našli schrot srazu v podobě eRka s maskou z Lancie Turbo. Bylo to něco neuvěřitelného. Takové zpracování nikdo z nás ještrě nikdy neviděl. Na laminátu byly dokonce otisky prstů, aby si majitel to auto poznal. Zadní světla z eMka na to auto sedly tak, že nikdo z nás nepochyboval o tom, že tohle je ten správný ándrgraund a soudruzi programátoři udělali v Nýd for spýd chybu.
Byly tam auta povedená hodně, povedená méně a nepovedená, asi tak jako na každém srazu. Prostě klasika. Ale každý sraz má něco do sebe. O autech na srazu se nebudu rozepisovat, fotky na foru máme, tak není důvod.
Volné jízdy jsou super, zvlášť když vás do auta vezme Skala, abys jeho jízdu točil. Takovej zátah jsem ještě nezažil. I když bylo mokro a nebylo možný využít celý potenciál motoru, tak mě to pokaždé zarazilo do sedačky až jsem čuměl. Co jiného taky čekat od Mišivbuši 3000GT? Snad jen parádníá svezení a toho se mi taky dostalo. Ve druhém kole ze tří jsme se otočili v zatáčce. Řeknu vám, je to divný pocit jet v autě a nic nemoct. Prostě to jede bokem a už se nedá nic dělat. Máme to na videu Skalo, ale Jarda to moc brzo ušmik. Nevadí
Já bych to asi taky neustál 
Tak v tuhle chvíli se do mě dal opravdu děsnej hlad. Bloud si jde pro podvozek od brněnského kolegy a já s Evičkou korzujeme po parkovišti a točíme všechno hezký, co za to stojí. I pár sprintů. Ale to mě moc nebere, tak když se Bloud vrací do auta , v každý ruce má jedno péro (v pornu by mu to po boku streeta celkem šlo
), navrhujeme mu konečně svačinu. Evička i bloud dostávaj dudlík od Eiffelka, aby si osladili život Lezeme do auta a parkoviště je plný. Když po dvaceti minutách lezeme ven, někdo ukradl všechny auta. Do té doby totiž byly zamlžený okýnka a tak jsme viděli jen jednoho chcáče, co se nám přišel ulevit před naše zaparkované auto. Tolik povyku a srandy jsme si snad ještě neužili. Tímto se TI tedy TY Neznámý omlouváme, protože jsi si určitě přivřel pytlík do zipu, když jsme zatroubili
S deštníky jsme se vydali znovu na vylidněný okruh. Vše probíhalo OK. Nikde nikdo a jen jsme potkali jednu slečnu co měla obrovské srdce (z perníku) a křičela, že toho kluka co je s ní děsně miluje. Bloud tehdy dělal ostudu a my dělali, že se nesmějem a vůbec, že je to trapný – ale nebylo. Bloud je vodvazák
Po totálním vymoknutí, kdy zase padalo z oblohy to mokrý jménem déšť jsme se konečně rozhodli uzavřít sraz a vypadnout. Najížděli jsme na hlavní silnici a Bloud pronesl památnou větu: „Jim to tady trochu vokouřím, ať vidí jak mi ten třílitr biturbo jede“ Načež promáčkl plyn podlahou, turbo zasyčelo a hroch se rozchrochtal na 3500 otáček. Co se nestalo, kola prohrábly. Já jsem se smál, bloud se smál a Evička nic. PO nějaké době – asi 5 vteřin – když bloud už jel normálně se Evička zeptala tak bezelstně: „a to je tam vážně biturbo? A třílitr?“ No to jsme se už neudrželi a málem se vybourali, protože bloud nebyl schopný koukat na silnici a natož držet volant.
Cestou zpátky se už nic moc nedělo. Snad jen moje řízení ze zadní sedačky, když si bloud sundával mikinu a točení nějakého japonce, kterej se sunul 80 a byl skoro plnej holek. Trvalo asi 15 kilometrů, než nás zase dojeli a my je následně předjeli, páč to nestálo za to. Jo a taky jsme potkali nějakej speciál WRC na podvalníku.
Doma proběhl čaj a zkouknutí záběrů z Brna.
Neděle
Pekelný čas v neděli ráno před šestou vstávat. Ale je přece milovický slalom a ten se nedá jen tak vynechat. Jedeme tedy pro Trhyyyyyyho a Quicksilvera – takový dva malí trpaslíci – na nádraží holešovice. Cestou přes Jateční potkáváme pekelný stroj škoda 120 bireflektor – trhyy snad dodá foto.
Cesta na čerňák už probíha bez problémů, u Mc´Donalda dáváme snídani a na parkoviště přijíždí pouze Bloud. Cesta ala RZ je s plným autem puberťáků peklo – škodovka nabírá rychlost 5 minut. Nakonec mě napadne v milovicích nasadit helmu a šokovat tím zavedené bioritmy vesničanů. Tímto se omlouvám za psychickou újmu tomu cyklistovi na horském kole Ukraine, který při pohlednu na mě málem zapomněl udržovat rovnováhu.
Už bylo celkem slušně a tak dorazilo neskutečný množství kárek a těch lidí taky bylo hafo.
Hlavní je, že dorazily párky. Celý www.tuning-forum.org jich sežralo neskutečný množství. Pak jsme sežrali i tatranky a nakonec to vypadalo, že sežereme i ty bufetářky.
Martin který už včera v brně ukázal že umí jezdit, nám dokázal, že to umí i na suchu mezi Kuželema. Bílý Baworák nám zase předvedl, že o show jde především a tak projel cíl bokem. Tím trumfnul jak Pokornyho a jeho nepodařený crash test, ale i KFJho a jeho klasické projetí trati stylem – popředu to umí každém, tak to prodriftujem. Bohužel se tam netrefil přesně – pro ty co už se v tom textu ztratili myslím toho bílého Bavora
– takže sejmul časomíru. Jelo se na stopky a tudíž jsme v zájmu všech doufali, že nikdo další časomíru nesejme – tý slečny by už bylo větší škoda než fotobuňky O další show se postaral pán s červenou fiestou polepenou spoustou samolepek od sponzorů. Řekl synovi, ať to jde zahřát. On do toho fordíka sedl a projel se tam a zpátky. Fotřík na to: „to je hovno zahřátí“ sedl do toho sám a udělal takovej cirkus, že všichni jenom čuměli. A nejvíc organizátoři, protože se o nás báli. Tak mu hned utli tipec.
Vítězství jsem nechal někomu jinému, přecejenom by je mrzelo, kdyby nad nima vyhrála škodovka. Navíc mi chyběl soupeř, takže se spoléhám na to, že příště zase přijede EVO a nebo aspoň barbucha se skylinem a konečně budu moct někomu pořádně natrhnout zadek.
Toť vše a to je celý víkend tunera
