
Pročítám si tady články o vašich autech a jak je máte rádi, a musel sem zamáčknout slzu v oku při vzpomínce na svý bejvalý auto, kterýmu sem věnoval dva roky svýho života, který mě zcela změnilo a přivedlo mimo jiné i na tyhle stránky, a o který sem v létě přišel, když mi jedna šikovná paní vjela z vedlejší přímo pod kola s Passatem kombi. Rozhodl sem se při vzpomínce na svou lásku, že vám o ni něco napíšu i když možná někteří z vás četli recenzi na tuningy.com.
Celej život sem se koukal na upravená auta a moc se mi líbila, myslel sem si však, že se tak už vyrábí, až v ne příliš vzdálené minulosti sem zjistil že jsou upravena individuálně a že to nejsou zavodni speciály jak sem si v dětství myslel.
Nikdy mě ani ve snu nenapadlo že se do něčeho takovýho sám pustím taky, jenže jednoho dne došlo na to že už mě nebavilo, když sem chtěl jet surfovat, nebo na hory furt někoho otravovat a rozhodl sem se: musím si koupit auto!
Vzhledem k tomu že surfuju od sedmi let byla volba jasná, musí to být kombi a to co největší! Abych mohl když jedu sám mít všechno vevnitř a aby se v něm dobře spalo. Po dlouhém vybírání a obíhání bazarů (peněz sem moc neměl) padla volba na vůz o kterém sem ze začátku nechtěl ani slyšet, protože se mi nelíbil. Vzhledem k velikosti, spolehlivosti a motorizaci(chtěl sem diesel kvůli malé spotřebě) padla nakonec volba na renault 21 nevada 2.1td rok výroby 92. Auto jsem koupil od druhého majitele, rodiny s malým dítětem, kde bylo auto používáno pro převoz malé do školky, případně na dovolené, před touto rodinou měl auto pouze první majitel ve Francii a v roce 94 bylo auto převedeno na přede mnou poslední majitele. K autu jsem dostal i servisní knížku hustě popsanou záznamy o kontrolách v autorizovaných servisech jak z Francie tak tady z Čech. Auto mělo stříbrnou metalízu a kromě dvou malých lehce zkorodovaných míst pod lakem jedněch dveří bylo z mého laického pohledu jak nový( až na těch 167000 na tacháči). Byl sem šťastný jak malý dítě a hned při prvních vyjížďkách sem zjistil, že Nevádka je pro mě jak dělaná, hrozně pohodlná a hlavně toho místa na spaní, skoro víc než u mě na letišti

To byla první fáze úprav, uteklo půl roku a já už začínal tušit, že motorizace nebyla vybrána zrovna nejlépe a že bych radši motor co jde točit. Když v tom přišla rána osudu, barák ve kterym sem bydlel koupil italskej majitel a já přišel o byt a v návaznosti na to po neshodách při výběru novýho i o přítelkyni. Zůstal sem sám se svoji Nevádkou, která se pro mě rázem stala na nějakou dobu i bytem a tudíž sem zanedlouho měl ke svý káře vztah spíš jak ke kamarádce než k autu a tak mě za dlouhých vymrzlých večerů s Morganem a rádiem v Nevádce přepad onen hovadskej nápad: zachránila si mi Lásko život tak ti teď věnuju každou volnou kačku a každou volnou vteřinu, aby ti to tak slušelo, jako žádný jiný! I přes toto rozhodnutí sem to furt bral střízlivě(vždycky až ráno) a chtěl sem udělat jenom prahy, přední, zadní nárazník a zavařit prolis po SPZ. A právě tím to všechno začalo. Šel sem za kamarádem autoelektrikářem jestli mi udělá odskok na kufr, abych ho mohl zavařit. Kámoš řekl, že není problém a proč prej neuděláme odskoky i do dveří a nezavařím i kliky, odvětil sem, že nevim a odskoky putovaly i do dveří, pak se to zavařilo a byl jsem navždy ztracen. Skončilo ježdění na bruslích, který pro mě do tý doby bylo vším(dokonce sem se tím i nějakou dobu živil) a začaly nekonečný dny a především noci vaření, kytovaní, broušení. No však to znáte. Když byly všechny dveře zbaveny děr po lištách, klik a jiných nerovností došlo na zadní blatníky. Nelíbilo se mi že jsou v horní části rovné a kola nejdou dostatečně vysunout ven, rovná část překrývající kus kola byla odstraněna, vnitřní podběh vyklepán ven a svařen se zbytkem vnějšího. Na závěr se přivařily části předních blatníků ze stejného vozu a k novým blatníkům se vytáhli zadní dveře aby vše pasovalo. Poté sem se rozhodl podívat trochu na jízdní vlastnosti, nejprve přišel na řadu výfuk bez katalizátoru ukončený středním tlumičem z td Octávky a koncovkou Ulter, kyt přímého sání pro Honda S2000 upraveny pro Nevadu s filtrem Simota, no a díky tomuto kitu musel motor i turbo na GO protože na přívodu vzduchu úpravce jaksi zapomněl udělat funkční vstup pro návrat přebytečnýho vzduchu z motoru.
Celej nadšenej sem si vyzvedl auto a těšil se na novej zvuk, na td docela dobrý říkal sem si, jenže asi za půl kiláku se mi přetlakoval motor a s nim i turbo a na měsíc sem byl bez auta. Úpravce se zachoval super, uznal svou chybu a finančně se podílel na GO, což v týhle zemi bylo pro mě jako balzám na duši, jasně že šlo i o ty prachy, byl sem už tak z auta úplně na dně, ale jeho přístup mě potěšil daleko víc než ty prachy co mi přidal. Ve chvíli, kdy byl motor pripraven na složeni ještě se lehce snížila hlava a když se vrátilo turbo a dodelal motor, zprůchodnil se problémovej přívod na kitu saní a dalo se vše do kupy, sem po měsíci vyjel a byl jsem nadšen z toho jak to jede a hlavně, že v ní už zase sedím.
Jak už to tak ale bývá za pár dnů sem si začal všímat v domnění že sem hotov s jízdními vlastnostmi, jak moc sem se mýlil, najednou mi přišlo že se z přední nápravy ozývaj zvuky co tam nepatřej, takže přišly na řadu všechny tlumiče(bohužel na Nevadu nikdo sportovní nedělá, to je divný co?) dozadu Alko- velká chyba, dnes už vím a dopředu Sachs- ty mi přišly super, no a všechny čepy, silentbloky a ramena. Po té sem nabyl dojmu, že jsem už hotov a vrátil sem se ke stylingu, který mi byl tou dobou daleko blíž, protože sem byl schopen většinu si udělat sám, zatímco motoru, nápravám, čepům a jinejm věcem o kterejch sem v tý době věděl úplný kulový se museli věnovat profesionálové, které sem zaprvé musel platit a zadruhé mě nebavilo, že to za mě někdo udělá a já zas nevím o ničem nic. Auto bylo zavařený, zakytovaný a to bylo zatím všechno, první přišel na řadu přední nárazník, o něm už sem měl jasné představy, nelíbej se mi přefouknutý předky, takže vyhrál nárazník určenej pro Passat B5(mimochodem tohle auto mě o Nevadu připravilo) napasovanej na originál, nárazník byl zakoupen i napasován ve firmě Slavík v Benešově a následné dohlazení a začištění tvaru už sem dodělal sám. Prahy sem koupil na Renault 19, rozřízl napůl a za pomoci sklolaminátu nastavil na potřebnou délku a napasoval na auto, asi po týdnu nebo dvou počáteční nadšení opadlo, protože z bočního pohledu byly prahy dál od země než přední nárazník a tak putovaly zase z auta dolu. To už sem, ale měl doma uniprahy od Rusmichtuning udělané Nevádce na míru, jejich napasovaní sem pochopitelně opět zrealizoval svépomocí a druhý pokus dopadl o poznaní lépe. Laminátu a kitu sem měl plný zuby a tak přišla na řadu haubna, lehce se zamračily světla, udělal se funkční nádech nad filtrem a výdechy do blatníků, od tý doby co sem to udělal se mě všichni furt ptali, jak sem to udělal nebo z čeho to je a tak podobně, což je hrozná prdel páč to sou výdechy ze Škody 110R co sou za posledním oknem. V blatníkách sou sólo a haubna dostala dva svařený k sobě. Na závěr přišel na řadu zadní nárazník, ten je kapitola sama pro sebe: je složen z originál nárazníku a difusoru pro trojkového Golfa od Bonratha zakoupeného za akční cenu v GXtuning, ten však byl třeba značně upravit aby šel napasovat na Nevadu. Po napasování sem si moc nevěděl rady tak sem to nějakou dobu nechal rozdělaný a dolaďoval zbytek auta- centrální stěrač, zrcátka a jejich adaptace na Nevadu, maska vlastni výroby, víčko nádrže, zatmavení světel a pod.
Mezi tím mi furt vrtalo hlavou jak dodělat zadní nárazník k absolutní spokojenosti, viděl sem že to je to co chci, ale furt to nebylo úplně ono. Nakonec sem byl tak bezradnej, že sem si řekl, že se to nějak vyvrbí při tvorbě, vzal sem polystyren, epoxid a začal zahlazovat a povedlo se, myslím. Ve finále sem celej nárazník přetáhl sklolaminátem, čímž sem ho spojil v jeden díl i se zadníma blatníkama a zajistil tím, že lak nebude praskat. Pořád sem se kolem Nevádky tak otáčel, že sem málem nestihl, že už je tu termín předávky auta do lakovny, myslel sem totiž už dávno, že sem téměř připraven a v lakovně se domluvil. Jak sem tak ale kolem vznikající krásky chodil furt sem někde s něčím nebyl spokojen, něco předělával nebo opravoval, takže jen co sem vše dokončil, už sem odstrojoval. Barva byla vybrána už dávno a rozhodl sem se na ni po všech strastech kterými sem s Nevadkou prošel nešetřit-volba padla na flipflop barvu Atlantic Sunset od firmy Spies Hecker a s ní přišli další komplikace. Tato barva je vodou ředitelná a jak mi bylo vysvětleno je potřeba minimálně jiné pistole, aby se s ni dalo dělat, takže auto bylo v lakovně tři měsíce páč mi na něm dělali jenom když neměli auta z nasmlouvanejch firemních servisů( jinde mi nechtěli kvuli barvě auto vzít, nebo si řekli osumdesát), kromě toho lakýrník nebyl spokojen se zavařením klik a auto putovalo na odtahovce na několik dní ke klempířům.
Než auto vyjelo z lakovny koupil sem nový světla dopředu, novy blinkry(ty v blatníkách byly zavařený- sem málem zapomněl), bezpečnostní systém s dálkovym startováním a zpětným hlášením stavu auta na dálkové ovládání Magicar 9000. Kompletně předělal podsvícení všech spínačů a přístrojovky ze žlutého na modré, budíky este dostaly chromový obtahy. Když jsem u toho interiéru, měl přijít na řadu až úplně na závěr, ale lehké náznaky už byly patrné: volant R5 gte naleštěný, řadící páka Victor, hliníkový rámeček kolem řazení a nová manžeta řadící páky, hliníkové koberce vpředu i vzadu, sportovní pedály, mezi sedačkami se usídlila loketní opěrka z Hondy Civic 96. V průběhu přestavby se mi podařilo sehnat stejný kola Exip jako sem měl 7,5x15, ale v devítipalcové šíři a dal sem dvě a dvě naleštit a nalakovat vnitřky pavučin a zadní část kol na černo. A už tu byl listopad, termín k výjezdu auta z lakovny nejnevhodnější leč mě to tak vyšlo. V průběhu listopadu jsem ještě sháněl úchyty tapecírek, nový gumy do dveří kolem oken a podobný detaily a připravoval se na sestaveni auta, které sem si na konci listopadu 2004 vyzvedl z lakovny. Neuvěřitelné se stalo skutkem a já na začátku prosince vyjel s novou Nevadou v barvě snad ještě hezčí než sem si myslel že bude, když sem jí kupoval. Zatím na zimních kolech, ale co nesmím bejt nenažranej říkal sem si a v duchu se těšil na moment, kdy obuju Nevádku do celoleštěnejch límcáků. Jaro přišlo jako nic a s novejma kolama Nevádka dostala dopředu velký brzdy z R21 turbo a nalakovaný plasty z interiéru do barvy vozu. Po nějaký době mi začalo připadat , že kola sou na to auto nějak malý i když se mi pořád moc líběj, načež vyšel článek na tuningách a spousta z vás se do mě opřela, že na tak velký auto nepatřej 15-ky. A bylo vymalováno, už sem sháněl stejný kola jako sem měl, ale v šestnáctkách, nakonec to však dopadlo, zaplaťpánbůh, uplně jinak a pořídil sem 17 palcová kola AEZ Xylo v titanovym chromu a Nevádka byla jako vyměněná. Bohužel sem si ji takhle užil tři týdny a pak přišel onen osudný den, kdy sem se rozhodl, že nebudu na Nechranicích čekat na nedělní vítr, kterej stejně asi nepřijde a pojedu radši do Prahy užít si nějakej sobotní mejdan.
Naložil sem kámoše, surfy na střechu a vyrazili sme v dobré náladě ku Praze a vychutnávali si projížďku Nevádkou pod zapadajícím sluncem, Nevádka si jenom předla, když v tom se na obzoru asi 300 metrů před námi objevil na kopci na vedlejší červenej Passat, až ke křižovatce sem lehce přibržďoval a sledoval jestli Passat ví že je na vedlejší. Ve chvíli kdy sem sundal nohu z brzdy a vrátil ji na plyn, protože Passat STÁL pod značkou dej přednost v jízdě, hodná paní se rozhodla zařadit za jedna a vyrazit. Kličkoval sem tam jak králík. Nejdřív na brzdu a doprava, že Passat projede a já za ním, když v tom vidím jak Passat brzdí, takže doleva do protisměru, že se vejdu před Passata, bohužel hodná paní brzdu jen polechtala a dojela až doprostřed křižovatky. Řítil sem se už skoro v protisměru přímo na Passata, brzda už dávno na podlaze a já věděl, že mám jen dvě možnosti: buďto držet volant rovně, projet Passatem mezi nápravama a hodnou paní vzít sebou nebo strhnout volant ještě víc doleva, abych netrefil přímo hodnou paní, ale trefit tak nejtvrdší část jejího auta. Samozřejmě proběhla varianta druhá, i když sem věděl že Nevádka nemá nejmenší šanci na přežití.
Nedokázal bych žít s myšlenkou, že sem neudělal všechno proto aby se nikomu nic nestalo, dodneška když si onu situaci přehrávám v hlavě znova a znova nemůžu přijít na žádnou cestu jak srážce zabránit. Pak už se jenom ozvala strašná rána, haubna se mi zvedla před očima a ucejtil sem hroznej tlak a vzápětí ránu na hrudníku, pás se napnul, zaryl do kůže a následoval náraz do volantu, někdy mezi tím sem zahlídl Passata jak se točí směr pole. Když sem se rozkoukal po ráně od volantu zjistil sem že sice ztěžka, ale dýchám a že mě bolí i noha, koukl sem na ní a zjistil že je jen zapříčená mezi přístrojovkou a sedačkou, jak se auto zdrclo. Posunul sem sedačku dozadu, uvolnil nohu, vykopl nebolavou nohou dveře, který nešly otevřít a vysoukal se ven. Koukám kde je Passat a ten až v poli asi 10m za škarpou a nikdo z něj nelezl, sem se doslova rozklepal strachy, skáču po jedný noze do pole a ve chvíli kdy natahuju ruku po klice, dveře Passata se otvírají, vystrkuje hlavu paní a když mě vidí křičí „vy debile vy jste jel aspoň 200, vždyť jste nás mohl zabít“ a to doslova! Od tý chvíle si pamatuju až jak mi kámoš říká ať jí nechám bejt nebo že mě ještě zavřou, to mě probralo sundal sem ruce z jejího krku a šel se podívat jaké dílo zkázy ta kráva nebeská napáchala. Když sem dopajdal k autu zrudlo mi před očima podruhý a to co hodná paní pak slyšela to ještě neslyšel snad nikdo na světě.
Nejsem pyšnej na to co sem jí všechno řekl a už vůbec ne na to, že sem ji snad i chvíli škrtil, ale byl sem úplně mimo sebe, moc si to ani nepamatuju, spíš mi to vyprávěl kámoš. Každopádně auto bylo úplně na sračku, zlomená střecha, dveře přestříhaný přes sebe, dokonce i zadní dveře přes zadní blatníky, pravou stranu už se nepodařilo nikdy otevřít, předek ani nemá smysl zmiňovat(prostě pravá půlka předku neexistovala). Dodnes nevím kolik dostanu z jejího povinnýho ručení, ale ať to dopadne jakkoli stejně sem na tý křižovatce onen krásnej večer nechal minimálně čtvrtmega, dva roky života, spoustu snů a značný procento svejch nervů, na oplátku sem si odnesl třítýdenní branding napříč hrudníkem, na měsíc naražený žebra, dvoutýdenní modřinu v podobě třetiny volantu a s tříslem na levé noze mám při sportu problémy dodnes. Zaplaťpanbu, že sem do onoho výletu nestih vyměnit motor za benzinovej, dat dozadu kotoučový brzdy a vyměnit sračkový tlumiče alko za už sehnaný koni, tou dobou byly tyto přestavby naspadnutí. Rád bych ještě uvedl, že ve chvíli srážky sem nemohl jet víc než 80, protože ve chvíli, kdy jsem Passata spatřil sem jel zhruba 120. Vím to páč se tam víc ani jet nedá, znám to tam jak svý boty, jezdím tam celej život, nejdřív jako pasažér a poslední roky i jako řidič.
Nářky že Nevada brázdila silnice jen 7 měsíců mi moc nepomohly, nedá se nic dělat, za pár dnů sem to nějak překousl, řekl si život jde dál a začal se poohlížet po nový Lásce. Dodnes nemám zaplacenou Nevádku, splácím hypotéku a rekonstrukci novýho bytu, na níž připravené peníze sem nacpal, jak jinak, do Nevady. Makám 7 dnů v tejdnu, střídavě ve dvou pracích, abych to jednou všechno splatil, ale stalo se ze mne takový hovado, že už sem majitelem nového miláčka a po nocích po práci už kutím. Samozřejmě mám opět kombi, ale vybíral jsem tentokrát úplně jinak a s ohledem na to, že sem věděl co moje auto čeká a nemine.
Věřte mi, napodruhé už to nebude jenom o stylingu.
Závěrem bych rád poděkoval všem kdo mi s Nevádkou jakkoli pomohli a svejm nejbližším za trpělivost, kterou se mnou měli, držím jim palce, aby jim vydržela, začíná to všechno nanovo…
Hanyz