Dnes jsme s rozloučil se svým mazlem, Hondou Accord Coupé, které zůstane ještě dlouho v mém srdci.
Nejprve něco o historii tohoto vozu :
Vůz s tímto označením opouštěl montážní linku ve státě Milwaukee, od roku 1994 do listopadu 1997. Na přelomu let 1996 a 1997 prošel vůz faceliftem, který se projevil zejména změnou přední masky a zadních lamp. Vůz se vyráběl ve dvou motorových provedeních a sice CD9 ( 2.0 SOHC 16V ) a CD7 ( 2.2 SOHC 16V ) – technické parametry uvedu na konci článku.
Co se týče výbavy u modelu CD9 obsahovaly od klasického čalounění a manuálního ovládání oken a zrcátek až po nejvyšší verzi v kůži klima. Model CD7 se dělal pouze v plné výbavě – klima, kůže, komplet v el. , s několika příplatkovými modifikacemi ( vyhřívání sedadel, 4WS, světlá kůže atd.. ) přičemž vůz se dal pořídit u dealera také s tzv. „Sport Packetem“, který obsahoval bodová mlhová světla, křídlo s třetím brzdovým světlem a elektronová kola.
Tyto vozy byly až donedávna opomíjeny, hlavně z toho důvodu, že ve stejné cenové hladině s pohybovali vozy Prelude, které byly i tvarově hodně podobné, a proto byl tento Accord často s Prelude srovnáván. Toto srovnání prohrával, hlavně proto že si málo který uživatel uvědomoval, že vlastně srovnává hrušky a jablka. Něco co srovnávat nelze a to z jednoho hlavního důvodu : Honda Prelude byla od počátku stavěna jako sportovní vůz a takové je i její určení, zatímco Accord coupe měl zaplnit mezeru mezi vozy patřícími do kategorie luxusní coupé střední třídy, ve které v té době Honda neměla zastoupení ( Legend coupé patřil spíše mezi luxusní coupé vyšší třídy – kde ty časy jsou ).
Už z prvotního určení je jasné, že Accord s nikdy nemohl rovnat Prelude co se týče jízdních výkonů a stability na silnici ( měkčí odpružení a hlavně váha – rozdíl mezi Prelude a Accordem coupe CD7 je cca 200 až 300 kg podle stupně výbavy ).
Jak jsme se dostal k myšlence pořídit si právě tento vůz?? No byla to doslova láska na první pohled. Coupé vozy mne vždy hodně držely a proto když vinou neodborné rady značkového servisu Honda v Příbrami se odporoučel do věčných lovišť můj Accord hatchback model 82 ( doposud sem nezažil spolehlivější auto – CD7 promiň ), rozhodl jsem se zůstat věrný značce a pořídit si Hondu Prelude. Finančně jsem v té době ( rok 2001 ) měl tak zhruba na model 92-94 , ale byl jsem hrozně zklamán v jakém stavu nabízené vozy byly.
Jednou jsem navštívil bazar na Libeňském ostrově v Praze, kde mne z dálky zaujala podivně tvarovaná Prelude. Když jsme s pomalu blížil, zjišťoval jsme , že to není , Preludka ale něco jiného od Hondy. Čím blíže jsem byl, tím více se mi vůz líbil a získal jsem pocit, že jeho tvary jsou poněkud vyváženější než u Prelude, že nepůsobí natolik agresivně, ale naopak z vozu sálá majestát. Když jsem přišel blíže a jistil jsem že se jedná o Accord coupé, strávil jsme prohlížením vozu skoro dvě hodiny ( tímto se omlouvám prodavači na bazaru, kterého jsem tak důkladně tahal za nos, a hrál si na synáčka bohatého tatíka až mne vzal na projížďku a dokonce mi na auto na chvíli půjčil na dálničním výjezdu na Brno ).
Auto bylo v plné výbavě včetně 4WS, krémové kůži a osazené nádhernými 17“ koly. Stavu ( který byl velice dobrý ) odpovídala i cena která byla prakticky stejná jako u Prelude z téhož roku ( 96 ).
Bazar jsme opouštěl s předsevzetím, že to je TO auto, které bych chtěl mít. Pracně naškudlené peníze jsem částečně utratil z mnohem levnější a obyčejnější vůz ( Peugeot 405 v kombíku ) a začal vyhledávat detaily o těchto vozech, abych se o nich dozvěděl co nejvíce a přitom jsem šetřil. Už od počátku jsem byl rozhodnut si vůz koupit na splátky, hned jakmile našetřím minimálně 35%ceny vozu. Když byly penízky připraveny, začal jsme objíždět bazary, číst inzeráty a marně jsme hledal. ( tímto se omlouvám nejmenovanému autobazaru, který jsme pravidelně bombardoval otázkami na tento vůz a i když se mi snažili nabídnout cokoliv jiného, byli striktně odmítnuti
).Po cca půl roce hledání a čím dál větším zklamání ze stavu vozů ( výjimkou nebyly ani vozy model 94 s navařenou zádí modelu 96- a to dokonce tak že jsme se v jednom případě pořezal o nezabroušený svár táhnoucí se přes celou vnitřní část kufru ) jsem narazil na vůz s cca 130tis km, zakoupený v Čechách a prodávaný prvním majitelem, s esportpacketem, v dobrém stavu. Cena byla v té době docela příznivá, takže jsme s dlouho nerozmýšlel a týž den jsme s přítelkyní převážel naši krásou, zelenou CD7 k sobě do Příbrami.
Nastoupily klasické prohlídky ( vůz jsem před zakoupením nechával prohlédnout v autorizovaném servisu Hondy v Příbrami, kde nehlásili žádné podstatné problémy ). Problémky samozřejmě nějaké byly ale to se tak nějak počítá u každého vozu, takže nakonec to byla nutnost zakoupení spojkové sady – rozhodl jsme se jít rovnou do něčeho lepšího, takže se zakoupil a namontoval kit sportovní spojky Sachs, posléze nové rozvody a pár drobotin.
Vůz se postupně dovybavil radiem JVC na MP3 a čirou přední optikou.
Jelikož jsme v té době jezdil po celé Evropě, a mylně se domníval, že značkové servisy přeci jen za něco stojí, ( proč by tu jinak byly , že? ) dával jsem vůz na výměnu oleje každých 10 tis km ( cca 3x z dva měsíce ) do značkového servisu, kde vůz zároveň i prohlíželi. Zažili jsme s naší CD7 krásná léta a postupně potkávali další a další blázny do těchto vozu, protože poslední dva roky jich začalo k nám do republiky proudit hodně, hlavně z dovozu , i když většinou nevalné kvality.
Zlom nastal loni v březnu, kdy s začali ozývat podivné zvuky při sešlápnutí spojky. Ve značkovém servisu si nevěděli rady, dokonce i po výměně spojkové sady zvuky přetrvávaly . CD7 ležela v „nemocnici“ jak jsme servisu v té době říkali celých 15 dní a vyškolení specialisté od Hondy si nevěděli rady. Nakonec jsme s svěřil známému, který opravuje vozy VW a ten se na vůz do servisu zajel podívat.Nechal si ho nastartovat, chvilinku laboroval a potom prohlásil, že pokud vůz odtáhneme k němu, bude do týdne jezdit. Odmítl se před mechaniky z Hondy vyjádřit k podstatě problému ( dokonce je nazval „tupci, kteří by se nehodili ani na opravu sekačky na trávu stejné značky“ ).
Moje již tak zviklaná důvěra v mechaniky Hondy vzala za své, když jsme vůz odtáhli a on za čtyři dny vyjel z dílny a motor ševelil úplně nádherně. Byla to axiální ložiska na klikové hřídeli. Bohužel již při první výměně spojky byla zřejmě zanedbaná kontrola vůle klikové hřídele ( cituji mechanika tohoto servisu – „ no já vůli kontroloval a bylo to v pohodě. Jak? No vzal jsem za kliku rukou a zkoušel s ní hýbat, nešlo to“.
Hlavní problém byl v tom, že auto sice jelo, ale podle slov známého už dlouho nepojede, jelikož jsme s vůlí na klice najezdil větší počet kilometrů a blok je v místě uložení úplně vymletý, navíc odcházejí pánvičky na klice. No autíčko jsme si projel a putovalo znovu do garáže, kde se odstrojil spodek motoru, vyndali pánve a vyměřila se nová axiální ložiska. V tu chvíli jsme netušil, že hlavní problém, budou právě ty pánvičky.
Dvakrát týdně jsme se chodil ptát jak to s vozem vypadá. První měsíc jsme slyšel jen samé „měl jsme moc práce nedostal jsme se k tomu“, druhý měsíc to již bylo jiné, „pánvičky jsou objednané budou do týdne“, po týdnu to bylo „ on mi dovezl jiné, tak jsem mu je vrátil, přiveze je zase za týden“, když takhle uběhl třetí měsíc „neschopenky“ naší CD7 naštval jsme se a začal pilně studovat dílenský manuál, který jsme do té doby měl spíše na ozdobu, protože jsem byl mechanik laik, který dokázal tak leda vyměnit klínový řemen a při tom dvakrát zlomit šroubovák, jen proto aby nakonec přišel na to že ho nepotřebuje (
). Dva týdny pilného studování a rozebírání několika vraku na vrakovišti mne utvrdilo v tom že asi vím kde je problém.Mechanik z VW je zvyklý, že si zajde koupit sadu pánviček na vůz s VIN XXXX, zatímco na hondy člověk potřebuje dvoumístný kód, jehož jedna část je na vnitřní straně bloku ( dolní ) a druhá na ojnicích. Což samozřejmě mechanik od VW nevěděl, takže jsem za ním zašel, motor jsme prolezli a skoro jsme to měli. Dvoumístný kód u dané ojnice vždy řekne jaký typ je horní pánev a jaký je dolní pánev. Problém byl, že ne jedné ojnici kód chyběl a na druhé byl napsán jakýmsi fixem????
Opět jsme kontaktoval servis Hondy, kde mezitím nastoupil můj kamarád a ten mi slíbil že zjistí, jak určit kód, jenže všichni „specialisté“ v tomto servisu svorně tvrdili že je to nemožné a motor je neopravitelný, jelikož kliky jsou ručně dodělávané a se stupněm obroušení již nemáme šanci zjistit původní pánev.
Nedalo mi to a začal jsem obvolávat jednotlivé značkové servisy v celé ČR a nevynechal jsme ani výhradní zastoupení Hondy v Praze kde se asi chovali nejvstřícněji – neřekli mi hned že to nepůjde, ale nejprve si to „ověřili“.
Začala další etapa a to sice shánění jiného motoru. Tehdy jsem se teprve přesvědčil, že těchto vozu je skutečně poskrovnu a i když je motor shodný s verzí aerodeck ( kombi ) je jich hodně málo na našich silnicích.
Trpělivost se ale vyplatila a po třech měsících shánění a pravidelném obvolávání seznamu vrakovišť ( díky Preludez ) mi jednoho večera ve sluchátku zazněla věta „ano máme, dnes dovezli bouraného kombíka“, bohužel také pokračovala „ale motor je již zamluvený, v pondělí si pro něj jedou nějací maníci ze Slovenska“. Začal jsem kalkulovat a zeptal se na cenu motoru. Když mi jí řekl, přihodil jsem 25% ceny navrch , a že si pro motor druhý den přijedu ( byl pátek 21hod ) nejprve s vytáčel že motor není vymontován ( „to my si klidně vymontujeme“ ), že nebude mít volnou dílnu ( „to je v pořádku, dovezeme vlastní nářadí a pro případ deště vojenský stan a motor si vyndáme bez vaší asistence“ ), no ale v sobotu mám otevřeno jen do 11hod ( „jsme sice z Příbrami ale v 8hod ráno budeme v Brně a do 11 to jistě stihneme“ ).
No, nakonec se nechal zlomit a motor za 22tis nám slíbil. Rychle jsem obvolal dva kamarády a brzy ráno začal naše anabáze. Celý transport motoru jsme provedli na malinkatém přívěsu za vozem Škoda Rapid 135 v lehkém tuningu ( byl vidět na poslední Mimoni ). Celá akce trvala přesně 13hod. Za tu dobu jsme ujeli tímto vozem s přívěsem celkem 680km a domu dovezli plně funkční motor.
Večer jsme samozřejmě otevřeli láhev whisky, sesedli se kolem motoru a pořádně ho zapili. Zchladil nás až mechanik, který prohlásil že ještě tři týdny nebude mít čas. Opojeni silným mokem jsme měli odbourané zábrany, takže jsem se rozhodli, že si motor namontujeme sami ( to už jsme byli jen dva – kolega odpadl ). Druhý den jsme CD7 za Rapidem odtáhli ke mně do dílny ( kde jsem již tou dobou opravoval staré škodovky provedl kompletní restauraci Rapida - ale o tom jindy ) kde jsme začali vyndávat starý motor, mnohem opatrněji než v Brně. Motor byl venku za jedno odpoledne a začala práce s nandáváním nového. Nejprve se vyměnily rozvody a opět se osadila nová spojková sada. Poté se teprve začal motor spouštět do vozu. Práci jsme završili cca po třech dnech ( instalace se prováděla po večerech po návratu ze zaměstnání, kde jsem pravidelně dospával
) celkovou prohlídkou a dolitím všech provozních kapalin. Nastal ten dlouho očekávaný ( a obávaný ) okamžik Prvního startu. Otočení klíčkem, přístrojovka zazářila důvěrně známými kontrolkami, které byli tak dlouho mrtvé. Ozvalo se nasání palivového čerpadla a poté jsem klíčkem otočil. Motor chytl okamžitě a také okamžitě utichl. V zápalu situace jsme si neuvědomili, že palivová soustava bude vyschlá a tudíž zřejmě napoprvé motor nechytne, ale alespoň jsme prověřili komplet kabeláž a ještě jednou přeměřili lambdu, než jsme si skutečnost uvědomili a nechali nasát ještě jednou. Napodruhé již motor otáčky udržel a po chvilkovém zahřátí začal něžně ševelit. První vyjížďka se uskutečnila bez přední kapoty a spíše rozvážným tempem, o tři dny později již bylo auto opět na stolicích a znovu se prověřovali veškeré spoje a kabeláž, utažení poloos a vyměnil se olej spolu s filtry.
CD7 jezdila ještě lépe než původním motorem ( který po otevření ukázal obrovské nánosy karbonu snad všude, na rozdíl od krásně nazlátlých ventilů u druhého motoru ). S CD7 se jezdilo, ale protože jsem během shánění motoru mluvil s hodně mechaniky, co mají zkušenost s těmito motory, zjistil jsem, že hromadně shodovali v tom, že tyto motory nejdéle ve 300tis km odcházejí právě na uložení kliky.
Rozebral jsem starý motor, nechal vyrobit nová axiální ložiska,sehnal pánve ( ehm.. páni specialisti od Hondy si ani nepřečtou dílenský manuál, který jim Honda dodává, jinak by as i věděli, že pokud není v místě žádný kód – může se to stát- bere se automaticky jako by tam bylo 1 nebo A . Viz manuál - kapitola o značení, kódech ).
No moje prozíravost byla naštěstí na místě, protože s novým motorem jsme stihl najet 55tis km , když se kliková hřídel začala ozývat také.
Výměnu motorů jsem zvládl již sám bez pomoci kolegů. Bohužel potom přišli finanční problémy spojené s odchodem „pracovního“ Pazoura 405 do „Věčných dílen“ ( díky babičko ) a musel jsme řešil dilema, kde vzít auto na vození materiálu na barák, tahání přívěsu a vození skoro 80kg „mazlíka“ ( nemyslím přítelkyni, ta má mnohem méně
) a přitom nekrást. Rozhodli jsme se tedy CD7 prodat, ale slíbili jsme si , že jednou se ona, nebo některá z jejích sester vrátí.
Technická data :
Tento model označovaný jako CD7 byl vybaven motorem 2.2 SOHC 16V, s výkonem 110kW ( 150 PS ) při 5600 rpm a točivým momentem 198Nm při 4500 rpm.
Maximální rychlost uvedená v TP byla 215km/h, z vlastní zkušenosti vím, že s pár úpravami ( kit sání, svody, výfuková soustava, chip od ABC tuning ) vám policie dokáže změřit i 242km/h na mírném stoupání ( strakonická dálnice, kopeček u Mníšku pod Brdy ).
Z 0-100km/h zrychluje tento téměř 1560kg těžký vůz za 8,7s.
Průměrná spotřeba z vlastní zkušenosti byla 10 l město/ 8,5-9,0 klidná jízda, a 12 l dálnice ( cca 140-170km/h ), po provedení úprav se spotřeba ve městě zvedla cca na 10,5, mimo město na 9,5-10 l při klidné jízdě, a při mé obvyklé jízdě cca 11 l. Na dálnici zůstala téměř shodná.
Jinak minimální spotřeba jaké bylo dosaženo – 8,2 l /100km ( trasa Příbram – Ostrava ), max 130km/h , tempovat, bez klima
Maximální spotřeba - 25,5 l / 100km ( trasa Ostrava – Příbram ), max rychlost na dálnici přes 220 km/h ( max. hodnota tachometru ).
Co jinak k tomuto vozu říci? Na dlouhé cesty ideální, pohodlný a relativně rychlý vůz, za kterým se stále ještě dost lidí ohlédne aniž by musel být ověšen tunami plastů a táhnout za sebou výfuk značky Rámus. Zůstane v našich srdcích jistě na dlouho.
Sbohem.
PS. Tenhle vůz mne mnoho naučil, pokud kdokoliv z vlastníku ať již tohoto nebo jiného Accorda bude mít zájem zkonzultovat své zkušenosti, podělit se o pár rad, popřípadě na autě něco udělat, najdete mne na mejlu Packall@centrum.cz
Idaho
konecne dalsi Honda
to ani 3ulozena klikovka u skodovky timhle netrpi, nebo jo?
)
